Yo, Hó, Hó – Amálku na moře (I. díl)
Od roku 2013 jsme už s Amálkou projeli kousíček světa, ale vždy to bylo „suchým kolem“, pouze krátké vzdálenosti na trajektech, Gibraltarský průliv, Finský záliv, Öresund nebo fjordy v Norsku. Jsem suchozemská krysa, před rokem jsem o námořní přepravě nevěděl vůbec nic. Nyní, když už je Amálka naloděna a putuje přes oceán, tak já... o té přepravě pořád nevím nic. Ale dost lidí se mě ptá, jak se dá takové velké auto přepravit za oceán, tak popíšu, jak to probíhalo (a stále probíhá) v případě naší výpravy Aviou - Amerikou.
Samozřejmě jsem sledoval výpravy jako třeba Danovy trabanty nebo Big Trip Ládi a Káči, kteří se o svá auta doslova bili v jihoamerických přístavech. Tak to bude ještě sranda, říkal jsem si, ale jdeme do toho, kdybych furt hledal samé ale, nikam bychom nevyrazili. Přes Jacka, našeho druhého řidiče, který svého času vozil kamiónem i námořní kontejnery, jsme začali komunikovat s pár spedičními společnostmi. Ouha – vyvstal první problém, kontejnerem to asi nepůjde, Amálka je příliš velká, přesněji řečeno příliš vysoká. Na délku a s odřenými zrcátky by se tam na šířku vešla. Existují prý ještě nějaké speciální kontejnery, kterými by to prý možná šlo, ale jejich cena se pohybovala v dost astronomických částkách. Avšak v komunikaci poprvé padl termín ro-ro přeprava.
Na jaře jsme s Amálkou vyrazili na super akci – Overland – festival autonomádov do jednoho kempu poblíž Žiliny, kde jsme potkali pár, jejichž cestu si můžete vygooglit pod názvem Cruising Nomads. Již nějaký ten pátek cestují po světě s poměrně abundantním vozidlem a přepravovali jej z Asie přes Pacifik do Ameriky. A právě od nich jsme se dozvěděli to hlavní – osobní zkušenosti s ro-ro přepravou. Ro-ro znamená doslova najet a sjet – roll on – roll off. Jsou to velké dopravní lodě, které částečně také vozí kontejnery, ale mají i „trajektovou“ část a fungují tedy jako takové zaoceánské trajekty.
Kruťáci si to mohou zařizovat všecko sami, přímo přes přepravní společnost, v Evropě ro-ro přepravu provozuje asi jenom Grimaldi. My využili opět rady a kontaktovali SeaBridge, společnost, která se přímo zaměřuje na zprostředkování ro-ro přepravy plechových miláčků do zemí za velkou louží. Asi ze mě byli chudáci trošku nešťastní, když jsem je zasypával dotazy, jak to bude probíhat, co všecko můžeme v autě přepravovat apod. Dvě paní, Uschi a Sandra, si mě mezi sebou přehazovaly jak horký brambor, když už jedna byla unavená z odpovídání na mé všetečné otázky. Takže krom důležitých informací, jako podrobného popisu přístavních procedur v Antverpách i Montevideu, kontaktů na providery, jsme se dozvěděli i velice důležité věci, jako třeba že každý den se miliony lidí po světě přepravují letadly a normálně si s sebou vozí zavazadla, nebo že není možné v autě přepravovat drugs (these include drugs).
Takže ač je ro-ro přeprava primárně zaměřena na přepravu nových aut z výroby, můžete přepravovat i ojetiny. Dokonce můžete ve svých autech přepravovat i nějaké věci – avšak při inspekci musí auto vypadat na první pohled zcela prázdné. Věci tedy schované ve skříních, kufru a tak. Ovšem nikdo vám za tyto věci neručí, nemůžete si je ani pojistit. Naše pojistka spočívá v dvou přišroubovaných fošnách a zamčených dveřích do obytného prostoru. Tož doufáme, že se se svými věcmi v Montevideu shledáme. Vykradených aut při ro-ro přepravě je hlášen opravdu jen nicotný zlomek.
Poté co se nám dost narychlo a napodruhé povedlo obhájit STK, vyrazili jsme v neděli 27. listopadu z Opavy směr belgické Antverpy. Cesta přes Německo byla dlouhá a únavná... každopádně jsme dorazili do Antverp, dali autu řádnou očistu a vyrazili najít Euro Terminal Kaai 1333. Podle informací by to zde mělo trvat max. 2-3 hoďky, papírování, inspekce a tak. Na přepážkách jsme působili trošku zoufale, mezi všemi těmi profíky kamioňáky, ale zvládli jsme vyplnit formulář, přidat referenční číslo, které nám předem zaslal provider. Dostanete papír a šňůrku – prý na ni dejte klíče od kabiny, zapalování a jeďte k bráně č. 4 nebo 3, oni už vás tam navedou.
Za bránu pustili jen Honzu, protože, jak opakoval pán u závory, jen jeden, majitel-řidič může, ostatní musí zůstat před branou. Na mé námitky, že řidič neumí anglicky, mi bylo odpovězeno, tak to tam odřiďte vy. To jsem kontroval, že to zase neumím já. Prostě jako Pat a Mat. Týpek u závory pak teda, že ok, má jet řidič, prý nebude vadit, že neumí anglicky. Hmm, tak to bude zajímavá inspekce vozidla, říkal jsem si. Honza obkroužil parkoviště, zaparkoval, kde mu řekli, a než jsem se stačil vrátit z toalety, Honza už vycházel z přístavní brány. Přístavní pracovník prý jen nalepil na vozidlo nálepku a řekl finish. Tak teda finiš. Prostě to celé od příjezdu do přístavu trvalo asi půl hodiny, inspekce na odjezdu vlastně ani neproběhla.
O pár dní později jsme si ověřili, že auto bylo naloděno a loď Grande Buenos Aires vyrazila na svou pouť přes oceán. Lodě dle jejich jmen můžete na internetu "trackovat" stejně jako poštovní zásilky, já na tom posledních 14 dní docela ujíždím. V době uveřejnění tohoto článku již loď i s naší Amálkou vyplula ze západoafrického Dakaru. Je mi jasné, že hned první otázky v diskusi by byly: „A kolik to stálo?“ Takže to prozradím, freight rate (něco jako sazba za nákladní dopravu) pro tak velké a těžké (5 tun) auto, jako je naše Amálka, včetně poplatků za přístav, vydání dokumentace a provize zprostředkovateli dělá bezmála 79 tis. Kč. Optimistický scénář dalších nákladů v Montevideu vychází nyní na 25 tis. Kč a snad jen dva-tři dny... a já su nezdolný optimista. Uvidíme jestli budu i po Montevideu.
Loučíme se s námořnickým AHÓJ – členové výpravy 8.1. odlétají do Montevidea, kde se setkáme s naší Amálkou. Tedy druhý díl Yo, Ho, Ho čekejte tady na Blogu někdy v půli ledna. Kdo chce mít informace rychle a z první ruky, tak šup, klik na odebírání informací z FB stránek AVIOU.
Za výpravu AVIOU
Vojta Wertich
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Pohyblivé obrázky díl 2.
V roce 2017 jsme se vydali s partou 9 lidí obytnou Avií z roku 1974 na cestu po Jižní Americe. Po dvou letech máte možnost si s námi na tuto cestu zavzpomínat a podívat se do různých koutů Jižní Ameriky nejen z kabiny naší Amálky.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou - Seriál je na světě!
Už jsou to dva roky, co jsme se s Amálkou vydali po Jižní Americe. A konečně už se začínají rodit i vzpomínky v podobě pohyblivých obrázků.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Jackova skupina poznává Kolumbii II
Spolu s Jackem a jeho pětičlennou posádkou osobního vozu se podíváte po krásách Kolumbie. Tentokrát bohužel bez fotodokumentace, jen s barvitým líčením.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Avokádo poznává Kolumbii
Tentokrát se po krásách Kolumbie vydáte už jen se samotným Avokádem, který Vám ukáže krásu hlavního města Bogoty.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Jackova skupina poznává Kolumbii I
Spolu s Jackem a jeho pětičlennou posádkou osobního vozu se podíváte po krásách Kolumbie. Tentokrát bohužel bez fotodokumentace, jen s barvitým líčením.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Avokádova skupina poznává Kolumbii I
Spolu s Avokádem a čtyřčlennou posádkou miniautíčka se vypravíme za krásami Kolumbie, mimo jiné oslavíme Velikonoce v místním i našem stylu, svezeme se na šíleném vozítku a poznáme endemický druh palmy.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Blížíme se do cíle
Spolu s Jackem a Avokádem navštívíme zvláštní hřbitov v Tulcanu, přejdeme hranice do Kolumbie, vyřešíme několik zásadních poruch a zakotvíme s Amálkou v jejím kolumbjském útočišti.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Quito a "Střed světa"
Další díl deníku Jacka a Avokáda Vás zavede do nádherného hlavního města Ekvádoru a do malé turistické rovníkové vesničky.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Národní park Cotopaxi
Společě s Jackem a Avokádem navštívíme národní park pod jednou z nejaktivnějších sopek světa - Cotopaxi.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Kráter Quilotoa
Posádka se pomalu, ale jistě blíží zase k Amálce a Jack s Avokádem nás tentokrát ve svém deníku provedou kolem kráteru sopky Quilotoa.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Výprava do deštného pralesa
Spolu s Jackem navštívíme na dva dny ekvádorský deštný prales, přiučíme se něco o místní fauně, flóře i lidovém léčitelství.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Výstup na Chimborazo
Tentokrát se vydáte na cestu jen s Avokádem, který Vás zavede až na horu Chimborazo, jejíž vrchol je díky zploštění země nejvzdálenějším bodem od jejího středu.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Každý jde svou cestou
Spolu s Jackem a Avokádem dojedeme krásnou ekvádorskou krajinou do města Riobamba, kde se jejich cesty rozdělí...
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Ekvádor volá!
Spolu s Jackem a Avokádem se vrátíte k povodněmi strženému mostu a vyčkáte zda a kdy bude opraven. Dalším cílem je hranice do Ekvádoru, který snad povodněmi nebyl zasažen.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Povodně v Peru
Povodeň strhla most na Panamericáně a odřízla tak jedinou možnou cestu na sever Peru, objížďka neexistuje a Jack s Avokádem Vás tentokrát ve svém deníku seznámí s tím, jak jsme si s nastalou situací poradili.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Planina Nazca
Další díl z deníku Jacka a Avokáda. Spolu s Avokádem se proletíme nad geoglyfy na planině Nazca, zastavíme se na ambasádě v Limě a setkáme se s hrůznými důsledky povodní.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Machu Picchu
Dnes Vás Jack s Avokádem provedou po záhadami opředené a zřejmě nejslavnější incké památce - ruinách města Machu Picchu.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Vítejte v Peru!
Spolu s Jackem a Avokádem dojedeme do Peru. Navštívíme plovoucí ostrovy v jezeře Titicaca a další přírodní krásy v jeho okolí.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Camino de la Muerte a Isla del Sol
Spolu s Jackem a Avokádem se tentokrát podíváme velmi okrajově do La Pazu, sjedeme na horských kolech do pralesa po Cestě smrti a navštívíme incké památky na Slunečním ostrově v jezeře Titicaca.
Vojtěch Wertich
Aviou Amerikou 2017 - Národní park Sajama
V další části Jackova a Avokádova deníku zavítáme do nejstaršího bolivijského národního parku Sajama - pojmenovaného podle nejvyšší hory Bolívie a dostaneme se i do nadmořských výšek nad 6 000 metrů.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 433x
Proč Avie? No, vleze se tam těch devět lidí. A nacpete tam věci, které by se vám jinak nechtěly tahat na zádech, jako třeba nafukovací čluny na sjíždění mongolských řek, skialpové lyže na sjíždění hor v Atlasu anebo dostatečnou zásobu piva, když razíte do "prohibičního" Norska. A to, že Avie jsou původem docela silné náklaďáky, které slušně zvládají i terén a zároveň jsou dostatečně "primitivní", aby je každý automechanik na světě dokázal opravit, je bonus, který oceníte. Tak si tady můžete přečíst, co všecko se dá zažít, když cestuje tou AVIOU.