Aviou Amerikou 2017 - Bez Amálky přes Chile

Deník Jacka a Avokáda o tom, kterak pokračovala oprava motoru v La Juntě a o tom, jak (ne)snadné je stopovat v "hlavní sezóně" po Chile.

3. ÚNORA 2017

Ráno se budím v sedm a první co vidím na facebooku je zpráva od kluků, co v sobotu letí z Prahy do Santiaga a následně do Puerto Montt, že nám tam vezmou náhradní díly. Puerto Montt je nejbližší větší město ležící asi 350 km na sever. Neskutečná náhoda! Rychleji by to nezvládla žádná logistická společnost. Celé dopoledne si tak Vojta píše a volá se svým bráchou a několika dalšími kamarády, kteří jezdí po Ostravě a shání potřebné součástky do Amálky. Co je trošku horší je fakt, že holkám někdo přes noc ukradl z plotu sušící se oblečení – hlavně merino prádlo a outdoorové kalhoty. Zůstaly jen ty vážně nejhorší a špinavé kousky.

V poledne našeho času, tedy čtyři hodiny českého, je vše sehnáno a Vojtův brácha to veze domů zabalit a následně předat Petrovi, který je neskutečnou shodou náhod také z Ostravy a na letiště do Prahy odjíždí až ráno.

Já se zatím rozhoduji, že do Puerto Montt dojedu stopem, abych součástky v neděli vyzvedl. Petr se sice nabízí, že nám součástky dovezou až do La Junta, jelikož v Puerto Montt si půjčují auto a jedou na jih do Patagonie, ale zase je nechci tak otravovat a nevím, zda by se někde nechtěli po cestě zastavovat. Jistota bude si pro věci dojet a navíc už mi ze sezení na jednom místě docela hrabe, takže výlet jen prospěje. Před odjezdem se ještě přidává Klára, že pojede se mnou.

Zatímco Kuba s Klárou odjíždějí stopem do Puerto Montt, Franta s neuvěřitelnou pečlivostí rozebere motor na jednotlivé díly. Všechny šroubky roztřídí do krabiček, aby viděl, ke kterému komponentu motoru patří. Veškeré kroky demontáže si nechává fotit a zapisuje si jejich pořadí. Vždy mu vstávají vlasy hrůzou, když nastoupí šaman Viktor, který se snaží očarovat motor kladivem a montpákou. Po rozebrání motoru ještě pomůže společně s Ivčou a Viktorem zajistit opravu klikového hřídele vzdáleném 250 kilometrů. Ivča ve firmě, kde mají klikový hřídel opravit, a kde mají dvoutýdenní celozávodní dovolenou odchytí jednoho meloucháře a tak dlouho žadoní, až se odhodlá hřídel opravit. Žán je druhá ruka Okouna při opravě motoru. Z pár kusů železa a uříznutých větví z nedalekého křoví dokáže postavit konstrukci, s kterou dokážeme dostat motor bezpečně na zem.  Vojta je zamazaný od hlavy až k patě, průběžně pořizuje fotodokumentaci a svojí trpělivou prací nejen při čištění motoru přispěje ke zdárnému výsledku. Vendy s ostatními holkami tvoří vařicí četu, která nás zásobuje těmi nejlepšími jídly, které lze v tomto kraji a za našich bojových podmínek vytvořit, poskytují materiální a morální podporu, chodí na nákupy, vyvařují, perou prádlo a udržují dobrou náladu. Já (Jack) ochromený bolestí zad, při které přestávám cítit levou ruku, se víceméně jen dívám, jak to ostatním jde od ruky. Nadopovaný prášky se aspoň při klíčových operacích s motorem snažím přidat svojí pravou ruku k dílu. Kéž bych pomohl víc. Až to trochu povolí, vynahradím to o nočních přejezdech za volantem.

My s Klárou v půl jedné  stojíme u hlavní silnice a stopujeme. Jen tu tedy bohužel stojíme s dvaceti dalšími stopaři a kolem projíždí tak jedno auto za čtvrt hodiny. To je zpravidla naprosto plné. Caraterra Austral je celá okupovaná mraky stopařů, tolik jsem jich nikdy neviděl. Po třech hodinách to chci vzdát, ale nakonec zastavuje polorozpadlá dodávka a bere nás, tři Američany a Chilský pár na korbu. Kromě nás se na korbě veze i rozpárané torzo ovce, což cestě dodává takový pěkný chilský vesnický nádech. Po hodině a půl v zimě a občasném dešti nás řidič vyhazuje ve vesničce Villa Santa Lucia, což je ještě větší díra, než La Junta.

Po čtvrt hodině zastavují dělníci, kteří nás vezou 30 km na nedaleké staveniště. U toho stopujeme další dodávku ve které jede mistr ze stavby. Ten nás bere jen do 15 km vzdálené Puerto Cardenas, ale slibuje, že za hodinu pojede dál, takže případně nás může odvézt až do Chaiténu. Po deseti minutách zastavuje místní farmář a rozpadlým pickupem nás bere na 5 km vzdálenou farmu. U té stopujeme skoro hodinu. Během této doby sledujeme, jak na farmu přiváží a odváží v náklaďácích krávy. Je to docela dost zajímavý proces. Místní kovbojové jsou obecně hodně drsní týpkové. Nakonec nám zastavují zase dva dělníci, kteří nás vezou zbývajících 50 km do Chaiténu.

Hned po vystoupení z auta u nás přibržďuje paní s dodávkou a nabízí nám ubytování u ní v campu za 4.000 pesos. To bereme a po osmé už jsme v útulném kempu na kopci skoro v centru města. Ještě si jdeme nakoupit do sámošky (otevřeno tu všude mají zpravidla alespoň do devíti) a pozorujeme úžasný západ slunce. Chaitén je malebné městečko na břehu moře.

4. ÚNORA 2017

Ráno vstáváme co nejdříve a rovnou vyrážíme na stopa za městečko. U kruháče za terminálem lodí nám zastavuje auto po dvaceti minutách. Chilští kluci v pick-upu jedou z roadtripu po Patagonii a docela i umí anglicky. Po padesáti kilometrech najíždíme na první trajekt, který je za 20 minut na druhé straně. Dalších 15 minut po silnici a přijíždíme k dalšímu trajektu. Ten už je podstatně větší a jede čtyři hodiny přes veliký fjord. Na druhé straně se opět vtíráme ke klukům do auta, aby nás popovezli o kousek dál. Po cestě k třetímu trajektu kluci zjišťují, že dnes nakonec pojedou až do Puerto Montt a mohou nás tak vzít až do naší cílové destinace. Třetí trajekt jede jen dvacet minut a po další hodině jízdy přijíždíme na obchvat kolem města.

Kluci pokračují dále na sever, takže nás vyhazují u výpadovky a my s Klárou jdeme do centra. Večeři si nakupujeme v místním super levném supermarketu. Je tu fakt asi o polovinu levněji než dole na jihu. Poté pokračujeme pěšky 7 km do jediného kempu ve městě. Přicházíme za úplné tmy a pan majitel nám oznamuje, že všechna místa pro stanování jsou plná. Je možné stanovat v místě pro karavany, které má dřez a elektřinu, ale takové místo stojí 20.000 pesos. Cenu smlouváme na 15.000 pesos, a protože se nám nikam dál chodit nechce, místo bereme. Kemp je docela luxusní a má slušně rychlou wifi.

5. ÚNORA 2017

Po probuzení nikam nespěcháme. Pěkně v klidu si dáváme snídani a sušíme stan. Z kempu odcházíme po poledni a jdeme se podívat do centra Puerto Montt.

Město je to hezké na břehu zátoky, ve které kotví dvě velké výletní lodě. Nad městem na kopci se tyčí velký kříž a na druhé straně zátoky je dokonce několik výškových budov. Procházíme stánky se suvenýry, a poté se zastavujeme v outdoor shopu, aby si Klára koupila náhradu za ukradené kalhoty.

Cestou na autobusové nádraží si dáváme masové kapsičky. Na autobusáku zjišťujeme, že bus na letiště jezdí každou půlhodinu, takže není kam spěchat. Kupujeme si za 3.500 pesos na osobu lístky na pátou hodinu, zastavujeme se v cukrárně pro koblihu s polevou a čerstvý ananasový džus a na hodinku si leháme na promenádu u moře a koukáme na projíždějící lodě. Je nádherné počasí, promenáda je plná lidí a my si plnými doušky užíváme chilskou odpolední pohodu.

V pět jedeme na letiště. Kluci, co nám vezou součástky, přistávají v půl šesté. Jedná se o skupinku pěti programátorů z firmy LinuxBox a působí velice sympaticky. Míří na jih, takže nás aspoň můžou kousek popovézt. Čekáme až si vyzvednou dva velké pick-upy z půjčovny a následně s nimi jedeme nakupovat do Puerto Montt zásoby jídla.

Po nákupech vyrážíme zpět po Carrateře Austral na jih. Už skoro za tmy přejíždíme prvním trajektem a na druhém břehu docela dlouho hledáme místo na kempování. Nakonec stavíme stany kousek od vjezdu do kravína a hned usínáme.

6. ÚNORA 2017

Ráno nás budí projíždějící traktor. Farmářovi naštěstí vůbec nevadí, že mu kempujeme na pozemku, a vesele nás zdraví. My balíme stany a jedeme na druhý trajekt. Na místě bohužel zjišťujeme, že všechny dnešní trajekty jsou obsazeny až na ten poslední v 16:30. Dáváme si k snídani kafe a výborný koláč a jedeme zabít čas na nedalekou sopku.

Ve tři si stoupáme zase do fronty na trajekt a v půl páté se stovkami dalších aut najíždíme na velkou loď. Na druhé straně vyjíždíme v osm a v půl deváté přejíždíme posledním trajektem na pevninu nedaleko Chaiténu. Kluci jsou hotoví a chystají se zakempovat v kempu 30 km před městečkem.

Nás s Klárou štve, že se nedostaneme dnes zpět k Amálce se součástkami, takže se rozhodujeme zkusit ještě stopovat další auta vyjíždějící z trajektu a případně přes noc do Chaiténu dojít a ráno začít hned s rozedněním stopovat do La Junta. V noci stopování nejde dobře, z kolony vyjíždějící z našeho trajektu nikdo nezastavuje a na prašné cestě mám strach, že nás ve tmě někdo porazí. Když všechna auta projedou pokračujeme pěšky po cestě při svitu měsíce a fotíme okolní krajinu. Mrtvé stromy a mosty přes řeky vypadají takto v noci úplně jinak, tak nějak tajemně.

Po hodině projíždí další kolona, která vyjela z posledního dnešního trajektu. Naštěstí zastavuje poslední z aut a mladý chilan nás veze dalších 25 km do Chaiténu. Stavíme si stan za benzínkou, kde už stanuje několik dalších lidí, a snažíme se usnout, což ale není jednoduché, jelikož u vedlejších stanu dost hlasitě paří místní stopaři.

7. ÚNORA 2017

Nakonec v noci prakticky nespíme, jelikož ve dvě, kdy konečně utichne párty, začnou kolem stanů obcházet toulaví psi a hodně hlasitě vrčet. Několikrát se do sebe navzájem pustí a v zápalu boje nám trošku poboří stan. Je to docela nepříjemný zážitek.

V sedm ráno s prvními paprsky slunce balíme úplně mokrý stan a jdeme za vesnici stopovat. Stejně jako po cestě v druhém směru nám staví dělníci jedoucí do nedalekého městečka a odtud další dělníci pokračující ke stavbě silnice. Jdeme asi hodinu pěšky, nikdo nezastavuje. Nakonec nás na korbě 10 km popováží pick-up do vesničky Santa Lucia. Tady stopuje dalších třicet stopařů a neprojíždějí vůbec žádná auta. Po hodině čekání už jsme fakt zoufalí, zbývá nám posledních 50 km. Chvíli uvažuji, že to doběhnu. Naštěstí přijíždí autobus, který jede do La Junta. S radostí platíme 3.500 pesos a celou hodinovou cestu prospíme.

V La Junta běžíme od autobusové zastávky k Amálce a předáváme díly. Kluci už mají vše nachystané a motor vyčištěný, takže můžou začít se sestavováním. My si jdeme s Klárou odpočinout. Ivča vaří dýňovou polívku a pokud zrovna nepomáháme se sestavováním motoru tak se válíme kolem Amálky.

Večer zjišťujeme, že v nedaleké sámošce mají super rum jen za 3.000 pesos, což determinuje program na zbytek večera. Zatímco František s Honzou a Vojtou montují u Viktora na dílně motor, zbytek skupiny se docela hodně slušně zřídí. Škoda, že na stromečkovou aféru je uvaleno informační embargo a nemůžu jí tu tedy popisovat.

ZapsaliJacka a Kuba