Aviou Amerikou 2017 - Povodně v Peru

Povodeň strhla most na Panamericáně a odřízla tak jedinou možnou cestu na sever Peru, objížďka neexistuje a Jack s Avokádem Vás tentokrát ve svém deníku seznámí s tím, jak jsme si s nastalou situací poradili.

21. BŘEZNA 2017

Budíme se se svítáním a hned vyzvídáme informace. Naštěstí stojíme naproti policejní stanici, takže máme vše z první ruky. Podle všeho bude oprava mostu trvat několik dní.Ivča si vezme na zdejší policejní hlídku telefonní číslo. Bude nás každý den informovat.U místního mechanika svařujeme a opravujeme některé součástky na Amálce, hlavně dveře spolujezdce, které už přes měsíc nefungují.

Poté vyrážíme zpět na jih, jelikož v špinavém a smradlavém městě se nám čekat nechce a na sever se jet nedá.Nejdříve se stavíme znovu v Chimbote, tentokrát na oběd. Z Chimbote pokračujeme dále na jih a po pár kilometrech odbočíme k pobřeží, k poloostrovu. Po průjezdu skládkou se cesta noří do moře. Raději to otočíme. Řešíme dilema, jestli se vrátit do Chimbote nebo zkusit jet ještě dále na jih do vesničky Tortuga, která leží na břehu zálivu, kam snad žádná řeka neteče. Je to naděje na čistší vodu v moři. Nakonec se pro ni společně rozhodneme, protože většina z nás chce trávit čas mimo město. Pokud to nevyjde, vrátíme se.

Po hodině přijíždíme do ospalé vesničky Tortuga, kterou Vojta našel v aplikaci iOverlander. Je to vylidněné letovisko u moře, kterému se záplavy evidentně zcela vyhnuly.Kotví tu rybářské loděa u kostela potkáváme tři Francouze s karavanem, kteří také čekají na zprůjezdnění mostů. Obcházíme místní hotýlky s dotazem na cenu přespání, případně za kolik bychom mohli využít jejich parkoviště a sociální zázemí. Neteče voda a málokterý hotel má dost velkou nádrž, aby mohl ubytovat devět lidí. Nakonec na kopci nad vesnicí narážíme na luxusní hotel. Ubytování stojí 130 SOL za pokoj za noc, což je hodně, ale jelikož mají zcela vylidněno, souhlasí s tím, že budeme parkovat na parkovišti a za 10 SOL na osobu a na noc budeme moci využívat záchod, sprchu a luxusní zastřešenou terasu s krásným výhledem na celou zátoku.

Když přijíždíme k hotelu s autem, je už tma. Zbytek večera tak jen sedíme na terase a kecáme.

22. BŘEZNA 2017

Ráno Lucka vyhecuje Ivču, aby sehnala rybu maximálně za 2,50 solu. Ivča nezklame a sežene ryby i pro ty, kdo na ně mají chuť. Navíc domluví na odpoledne projížďku po mořiza 150SOLpo okolních ostrovech a plážích.

Rybář nás vlastní silou dopraví ke své bárce kotvící dále od břehu.

Přesedneme, on odváže loď a ponoří se do jejích útrob. Na první pokus nastartuje motor. Vyleze ven, rozhlédne se, zaleze zpátky, přidá plyn a znovu vyleze ven a chopí se kormidla. Motor vesele klape a je vidět, že to tu rybář moc dobře zná. Mistrně se vyhýbá ostrým skaliskům lemujícím pobřeží. Po výjezdu ze zátoky začínají být vlny více než třímetrové a lodička se houpe nahoru a dolů. Rybář siz vln, které bijí proti lodi, nic nedělá. Najednou si všimnu tučňáka jen tak si plavajícího kousek od lodi. Než na něj stačím ukázat, vystrčí na mě zadní část těla a potopí se. Asi loví rybu. Ostatní mi to nevěří, co by zrovna tady hledal tučňák? Blížíme se k ostrovuTortuga a moře u jeho břehu je ještě divočejší. Rybář je ale v klidu a smyčkou se přiblíží na pár metrů od břehu ostrova. Kolonie malinkatých tučňákůsi tu hoví na skále.Když nás vidí, tak někteří poplašeně skáčou do rozbouřené vody, což je docela vtipné.Pod plným plynem plujeme odtud pryč, aby vlny nerozbily naši loď o skálu.

Poté už nás rybář veze do kryté zátoky, kde je voda o něco klidnější. Skáčeme z lodi šipku do průzračné vody a plaveme na písečnou pláž.Váhám, plavání mi i přes veškerou snahu učitelů, rodičů, kamarádů i nepřátel prostě nejde. Kuba ale zahlásí, že stojí normálně na dně. Super, skočím z lodi také a doskáču na břeh. O kus dál překládají nějací logistici jakési balíky ze břehu do svých člunů. Mají to zabalené poctivě, tak se snad nebudou snažit eliminovat případné nechtěné svědky. Vojta s Ivčou se jdou podívat do jeskyně, kolem které jsme připluli.

Při návratu do lodi se mi situace poněkud komplikuje. Stojím na špičkách po krk ve vodě a loď je tak deset metrů ode mě. Přece tady nezůstanu, zkusím to. Začnu plavat stylem "něco jako prsa," však to není daleko a slaná voda víc nadnáší. Ze začátku mám radost, jde mi to a vlny jsou v pohodě, bez problémů se na nich udržím. První minutu si tedy užívám. Druhou minutu se sám sebe ptám, proč je ta loď pořád stejně daleko. No nic, zkusím víc zabrat, ať už jsem na ní. Začínám cítit, že už začínají docházet síly. Levá ruka je přece jen ještě oslabená. Potvora, to už je výsměch, chybí mi ještě pár temp, ale ne a ne pořádně zabrat. Raději volám na Honzu, který je už na lodi, že už nemůžu. Snaží se sundat vestu ze střechy, ale ta je dobře uvázaná. Už melu z posledního, začínají mě chytat křeče. Ještě ke mně připlave Vojta a postrčí mě. Uf, Už jsem na boku lodi a Honza mě pomáhá dovnitř. Vrhnu se do ní po hlavě. Mám, co vydýchávat. Ostatní se také škrábají do lodi. Kubovi to nějak nejde a ptá se Honzy, jak se tam má dostat. Honza mu se svou škodolibostí poradí, ať zkusí použít svoji hlavu. Kuba začne houpat s lodí, díky čemuž ostatní bez problémů a bez námahy na loď vylezou. Potom se nějakým způsobem vzepře nohama o bok lodi, rukama se drží za sloupky a zadek vyšpulí co nejdále od lodi. Máme, co vyvažovat. Pak naskočí i on. Sláva, jsme tu všichni a můžeme plout zpět k hotelu. V zátoce před hotelem přesedneme do malé loďky, která už je poháněná jen vesly a silou paží rybáře.

Večer si s klukama jdeme ještě zaplavat do moře a následně si různě vaříme nebo koukáme na seriály. Podle zpráv z policejní stanice most stále není opraven.

23. BŘEZNA 2017

Ráno je opět takové nějaké líné,Honzu zaujme taková stará dřevěná bedna s čísly a dírami na horní desce. Uprostřed desky je plechová žába s otevřenou tlamou. Někdo najde pod oknem na parapetu Okounovu skleněnou kuličku. Vojta určí čáru a o zábavu je postaráno. Žába odolává dlouho. Až Honza se jí konečně trefí do tlamy a získává tím rozhodující náskok. Končíme a láká nás vedle stojící stařičký stolní fotbal.

Nevadí, že jednomu hráči chybí nohy a druhý hráč se volně protáčí na tyči. Okounova kulička je malá, ale někoho napadne vzít do hry malý, tvrdý, ukradený a nepoživatelný citron. Jde to s ním výborně! Dokonce i beznohý hráč zvládá hrát alespoň hlavou. Hrajeme do deseti a s Honzou máme jen mírně navrch. Před posledním gólem píchneme mičudu a šťáva stříká kolem. Nakonec krvácející citron zásluhou Honzy došmajdá do Vojtovy branky a hra končí.

Je čas k obědu, máme hlad a citron už je vyšťavený. Po obědě se rozvíří debata, co budeme dělat dále, jestli  čekat na zprůjezdnění Panamericany nebo jet oklikou přes hory.Dostávám zprávy od jiné skupiny Čechů, že dokončili objížďku Panamericany východní cestou „přes hory“. Objížďka je tedy i přes přívalové deště průjezdná. Její začátek jsme ale už dávno minuli a museli bychom se o několik set kilometrů vrátit.

Nakonec se jdeme vykoupat do moře. Zbytek dne nedělám prakticky vůbec nic, jen se válím, koukám na Hvězdnou bránu nebo hrajeme s Honzou „žábu“. Po šesté se vrací holky z procházky po vesnici. Ivča volala na policejní stanici a most v Coishco je už opraven. Problém je, že o 100 kilometrů dále je další rozbitý most a oprava se odhaduje na týden. Celý večer diskutujeme, zda jet dál, jet po objížďce nebo se na pár dní rozdělit a v malé skupince zkusit třeba vyrazit do hor a alespoň nějak zužitkovat čekací dobu. Diskuze se nakonec zvrhne ve vyříkání si všech starých křivd, které se za poslední měsíc mezi námi odehrály. Je dobře, že konečně o tomto mluvíme, jelikož vztahy mezi některými členy výpravy byly už dost napjaté a atmosféra občas docela eskalovala.

Nakonec se shodujeme, že zítra vyrazíme po Panamericaně dále na sever a budeme se pokoušet posouvat „salámovou metodou“ vždy co nejdál to půjde. Zde by sice čekání bylo příjemnější, ale nemůžeme riskovat, že velká voda opět strhne již opravené přejezdy a silnice.

24. BŘEZNA 2017

Ráno si po snídani jdu zase zaplavat. Ivča mezitím telefonátem na policejní stanici zjišťuje, že druhý most, který se měl opravovat ještě týden, by mohl být opraven už zítra. Shodujeme se, že vyrazíme dnes na noc, abychom k opravenému mostu přes noc dojeli a zítra ho mohli mezi prvními přejet na druhou stranu.

V poledne jdeme na oběd do nedaleké restaurace. Jídlo je dost špatné a 12 solů je taky dost přemrštěná cena. Místní nás jako „gringos“ pěkně natahují.Ivča se rozhodne odjet místní dopravou do Chimbote za svým kamarádem, který tu bydlí. Odpoledne pobalíme věcia v sedm startujeme Amálku a vyrážíme. Už několik kilometrů za Tortugou nás z naší dovolenkové letargie vytrhává všudepřítomný smrad bahna a asi i tlejících pozůstatků domácích zvířat. Je dobře, že jsme ty tři dny nezůstali ve městě, asi bychom se udusili.

V Chimbote sesejdeme s Ivčou,stavujeme se ve velkém moderním supermarketu a nakupujeme zásoby jídla a pití na několik dní. Poté už pokračujeme zase do Coishco, kde jsme skončili minulea zase se nestačíme divit.Díra po mostu je víceméně stále stejná a jediné, co tu zjevně přibylo, je převrácené nákladní auto o kus dál v korytě řeky. Jezdí sem ale jedna sklápěčka za druhou a buldozer nahrnuje a zároveň zhutňuje provizorní násep. Trubky jsou připraveny na břehu. Podle policistů by přejezd přes řeku mohl být otevřen kolem třetí ráno, ale nám přijde, že to dělníci zdaleka nemohou stihnout.

Jdu s Ivčou a Luckou spát na střechu Amálky, aby nám neuteklo případné otevření provizorního přejezdu.

Zapsali Jack aAvokádo